Oberjäger Ulrich Weiss
Ulrich Weiss se narodil 14. 5. 1914 v Ettlingenu, na pomezí Schwarzwald a Rheinland, do rodiny obchodníka Hanse a švadleny Inge. Otec, veterán Velké války, byl vášnivý nimrod a často bral Ulricha s sebou do kopců Černého lesa na lov. Ulrich v roce 1933 po dokončení Gymnasia nastoupil na Hochschule v Karlsruhe, kterou však musel již roku 1934 opustit, protože kvůli špatné ekonomické situaci si otec již nemohl dovolit platit další výuku. Vzhledem k tomu, Ulrich nemohl dále studovat, dohodl se s otcem, že se vyučí příručím v jeho obchodě. Ten jen zázrakem během ekonomické krize nezkrachoval a Ulrich tam svému otci mohl pomáhat.
Čím dál vyostřenější politická situace v zemi a názory na ni, nakonec vede i k roztržkám mezi otcem a synem, a tak se Ulrich v roce 1935 rozhodne z otcova obchodu odejít. Novou práci se mu však nedaří najít, a tak využije možnosti nastoupit k RAD, kam hledali statné muže neustále. V dubnu 1936, poté co jednotky Wehrmacht znovu obsadí Rheinland, přihlásí se Ulrich dobrovolně k Wehrmacht. Rád by šel ke Grenztruppe bránit hranice proti případnému Francouzskému protiútoku, kterého se hodně lidí, včetně Ulrichových přátel, obává. Ulrich je k Wehrmacht přijat a po absolvování základního výcviku přidělen k doplňovacímu praporu Infanterie-Regiment 34, který je umístěn toho času v Karlsruhe nedaleko jeho rodného města.
Těsně před dokončením základní vojenské služby se Ulrich rozhoduje pro kariéru vojáka z povolání, protože v ní vidí životní jistotu, a tak si podává přihlášku na Unteroffizierschule v Sigmaringenu. Tam je v březnu 1938 přijat. V březnu 1940, po absolvování Unteroffizierschule, je Ulrich již v hodnosti Unteroffizier přidělen k III./Infanterie-Regiment 109, umístěném v jeho rodném městě Ettlingenu. Dlouho se zde však neohřeje, začátkem května dostane Marschbefehl. Jeho jdnotka je začleněna do stavu 35. Infanterie-Division. Ta se v rámci Fall Gelb jako prvosledová jednotka zúčastní invaze do Holandska a Belgie.
Bojový křest si Ulrich prožije v Belgii při bojích o kanál Charleroi, les Houssiere, kde se se svou Kompanie podílí na zajetí více než 100 nepřátel, a boj o Antoing, kde dokonce se svou jednotkou bojuje proti Angličanům. Za boje v první fázi Fall Gelb si Ulrich vyslouží Infanterie-Sturmabzeichen. Po ukončení bojů v Holandsku a Belgii se již III./Infanterie-Regiment 109 do dalších bojů o Francii nezapojí, v rámci 35. Infanterie-Division je určen jako rezerva Heeresgruppe B a následně umístěn v Belgii k ochraně pobřeží.
Po kapitulaci Belgie, a těsně poté i Francie, nastal čas počítání ztrát a celkového zúčtování. Ulrichovi se nyní vrátilo jeho počínání během Belgického tažení: koncem června 1940 je vojenským soudem shledán vinným z nařízení popravy 4 belgických válečných zajatců. Ulrich se hájí tím, že měl rozkazy během operací nezastavovat; neměl komu zajatce předat a s jednotkou je vzít nemohl, proto mu připadala poprava jako nejlepší řešení. Jen díky předchozím úspěchům v kampani se Ulrich vyhne degradaci, avšak i tak si vyslouží měsíc vězení a na další povýšení mohl na dlouhou dobu zapomenout.
Protože většina důstojníků pochází ze staré pruské vojenské školy, dívají se na Ulricha kvůli jeho činu skrz prsty. I proto je Ulrich v listopadu 1940 převelen, když je část III./Infanterie-Regiment 109 využit k vytvoření Infanterie-Regiment 228. Ulrich si v II./Infanterie-Regiment 228 projde nejprve formováním jednotky, a pak i výcvikem na území Protektorátu. Posléze je svým velícím důstojníkem - opět z tradiční pruské vojenské školy - přeložen ke štábu plnit úřední úkoly, v obavě před opakováním jeho činu z Belgie. A tak Ulrich prožije první rok a půl východního tažení pouze na štábu Infanterie-Regiment 228. Věnoval se zde především plnění rutinních úkolů. Nicméně pro člověka, co zažil několik bojových akcí, se jednalo o ve skrze nudné aktivity. Díky těmto úkolům však měl ale na druhou stranu možnost se seznámit nejen se situací na frontě, ale také s mnoha důstojníky ze své jednotky, ale i celé divize. Jedním z oněch důstojníků byl i mladý Oberleutnant Josepf Wohl. Když se Oberleutnant Wohl v listopadu 1942 mimochodem zmíní, že potřebuje doplnit stavy na svůj Stab III. Bataillon, Ulrich se okamžitě dobrovolně přihlásí s tím, že věří že bude mnohem přínosnější blíž na frontě, než zašitý v pohodlí Regimentsstabu. Nejspíše velké frontové ztráty, ale možná i způsob, jakým se Ulrich přihlásil, musel na Oberleutnanta zapůsobit. Podal tedy žádost o Ulrichovo přeřazení a ta byla schválena.
V prosinci 1942 tak Ulrich dostal druhou šanci v rámci Stab III./Jäger-Regiment 228. Pod velením Oberleutnanta Wohla je blíž frontě a je mu svěřeno velení jedné Gruppe. Se svou jednotkou pak zažívají převážně ústup a obranné boje na Kubáňském předmostí, za což si v září 1943 vyslouží následně Kubáňský štít.